Monoskop Československé televise z roku 1953

Rozlišovací schopnost se určuje podle vodorovných a svislých klínů zkušebního obrazu. Klíny jsou tvořeny řadou paprskovitě se sbíhajících čar, které mají po jedné straně čísla 200, 300, 400, 500 a 600. Např. číslo 500 znamená, že u příslušné značky je šíře čar taková, že na na délku řádky se vejde 500 stejně silných čar. Místa, ve kterých se při pozorném sledování přestává rozlišovat jednotlivé sbíhavé čáry u svislých klínů vztažená k číslům, udávají rozlišovací schopnost v řádkách. Protože rozlišovací schopnost řádků je závislá pouze na šíři přenášeného pásma přijímačem, jsou na levé straně svislého klínu vyneseny hodnoty od 3 do 7, které udávají tuto šíři v MHz. Vodorovné klíny dovolují stejným postupem určit rozlišovací schopnost ve směru svislém. Klíny v rohových kruzích mají stejný význam, zde však rozlišení závisí na kvalitě zaostření v rozích obrazovky a přesnosti prokládání lichých a sudých řádek. Pomocí malých souosých kroužků (ve středu i v rozích obrazu) se kontroluje tvar elektronového paprsku obrazovky. Při kruhovém průřezu paprsku jsou tyto kroužky na obvodu všude stejně silné.

Jas a kontrast obrazu se nastaví podle gradačních stupnic velkého kruhu tak, abychom rozlišili co nejvíce políček. Geometrie obrazu se nejlépe posuzuje podle sítě čtverců kontrolního obrazu. Strany čtverců musí být rovné a na sebe kolmé. Lichoběžníkovost určujeme rozdílem délek souběžných stran obrazu, při zmenšeném rozměru výšky a šířky rastru. Bývá zaviněna vadou vychylovacích cívek.

Linearita , t.j. rovnoměrnost pohybu elektronového paprsku po stínítku obrazovky se posuzuje podle tvaru kruhů (uprostřed i v rozích) nebo podle rozměru jednotlivých čtverců. Při posuzování linearity musí obraz přesně vyplňovat rámeček, t.j. poměr jeho stran musí být 3:4.

Přesnost synchronizace rozkladů můžeme posoudit jednak podle šikmých pruhů v horní části kontrolního obrazu, jednak podle vodorovných klínů. Jsou-li tyto šikmé čáry schodovité, znamená to, že prokládání sudých i lichých řádek není přesné a nastává jisté spojování řádek. Při vadném prokládání klesá podstatně rozlišovací schopnost odečtená na vodorovných klínech (až na 300).

Podobný návod byl v padesátých letech přikládán ke všem prodávaným přijímačům. Televizor osazený elektronkami bez samočinného vyrovnávání geometrie obrazu vyžadoval před zahájením vysílání zhruba 20 minut zahřát a teprve po této době provést potřebná nastavení příslušnými regulačními prvky.

Někdy kolem roku 1960 byl v obrazci nápis Čs. televize nahrazen slovem Československo. Celý obrazec byl přitom vytvářen ve speciální elektronce zvané "monoskop", podobné běžné obrazovce, kde místo stínítka byl v hliníkové destičce obrazec vyleptán a snímán elektronovým paprskem. Později byl obrazec i snímán normální televizní kamerou z obrázku nakresleného na papíře v místnosti, kde se kamery zahřívaly před přenosem. V sedmdesátých letech se začal celý obrazec (ve zcela jiném provedení) vytvářet elektronicky ve speciálních generátorech, opět zůstala možnost snímat jej běžnou kamerou z obrázku.

Dnes se již televizní kontrolní obrazec nevysílá. Současné televizní přijímače nemají žádné regulátory k nastavené geometrie obrazu, takže by ani podle monoskopu nebylo co nastavovat. Rovněž většina televizních stanic vysílá nepřetržitě, není zde tedy ani prostor pro monoskop. Snad si ještě většina z nás vzpomíná, když v 80. letech se monoskop před zahájením vysílal. V té době již doplněný o barevné stupnice, včetně políčka s "pleťovou" barvou pro správné nastavení barevné sytosti. Jako zvukový doprovod hrála rozhlasové stanice Hvězda, minutu před zahájením vysílání ji nahradil tón o kmitočtu 1 kHz a pak se již objevila znělka ČST s červeným kolečkem, které se postupně rozvinulo do symbolu Československé televize.