Jak to všechno začalo

Aktuální foto

Jmenuji se Martin Hájek a narodil jsem se v roce 1965 v Praze. O rádia jsem se začal zajímat, když mi bylo asi 10 let. Pamatuji, že jsem v době železných nedělí (konaly se v Praze vždy na jaře) obíhal hromady vyhozených krámů na ulicích a snažil ukořistit různé věci, fungující kdysi na elektrický proud. Nic z těchto věcí se nedochovalo, zřejmě proto, že jsem nebyl s žádnou veteší puštěn rodiči přes práh bytu. V paměti však některé vzpomínky zůstaly, a tak nelze zapomenout např. na stojanové gramorádio Philips s kloubovým ovládáním, ležícím v Raisově ulici v Praze 6. Bohužel bylo vyšší než já, tak zůstalo na místě. Tak to šlo i několik dalších let. Několik přijímačů jsem posléze dostal i domů, ale nedochovaly se. Mohu jen s čistým svědomím prohlásit, že jsem nezlikvidoval nic vzácného.

V roce 1979 jsem se stal členem radioklubu Svazarmu OK1 KZD, kde jsem zjistil, že s elektronkami se dají dělat i jiné věci, než je jen vytahovat ze starých přijímačů. Postupně jsem se s nimi naučil stavět různá zařízení. Kromě toho jsem přičichl i k amatérskému vysílání a časem získal i vysílací koncesi pro mládež OL1 VCG. Radioamatérské vysílání mě ale příliš neoslovilo a po čase jsem z klubu odešel opět ke svým rádiím a televizorům. Mé radiotechnické vzdělání se posléze pozvedlo na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Praze 2, Ječné ulici, kterou jsem v roce 1985 celkem úspěšně zakončil maturitou. Po maturitě jsem nastoupil do Tesla VÚST A.S.Popova, který byl tehdy považován za Mekku československé elektroniky a zůstal zde 7 let, až do roku 1993. Několik let poté byl výzkumný ústav postupně zlikvidován a prodán novému majiteli, který objekt pronajímá jako kancelářské prostory.

Skutečnou sbírku jsem začal tvořit kolem roku 1985. Její základ tvořilo několik po kontejnerech nalezených rádií a skupina asi 20 přijímačů, získaná od jiného sběratele, který se sbíráním končil z prostorových důvodů. Po ukončení vojenské základní služby v roce 1988 jsem se začal věnovat sbírání naplno. Základ sbírky tvoří přijímače vyráběné na území Československé republiky od počátku vysílání až do roku 1945. Část sbírky tvoří zajímavé zahraniční přijímače včetně televizních. Nechybí ani měřicí přístroje. Po získání nových skladovacích prostorů jsem začal do sbírky zařazovat i zajímavé výrobky národního podniku TESLA, kromě malých bakelitových přijímačů z 50. let i televizory a hudební skříně.

V současné době mám ve sbírce asi 400 přístrojů. Většina je nefunkčních, avšak v původním stavu, takže mohou dokumentovat součástkovou základnu své doby. Vybraná skupina přijímačů je udržována v činnosti pro prezentační účely. Výrobky n.p. TESLA jsou převážně hrající, zde není problém oprav součástkami, které jsou stále dostupné, aniž by ohrozily historickou vypovídací hodnotu exponátu.

Od roku 1990 jsem členem Historického radioklubu československého.