Gramofony Tesla

Před rokem 1945 se v ČSR prodávaly gramofony různých firem, v základě šlo ale většinou o více či méně zdařilé kopie výrobků švýcarské firmy Paillard nebo anglické firmy His Master´s Voice, které měly v tomto oboru, ať už se jedná o mechanické či elektrické gramofony, v Evropě vedoucí postavení. Nutno podotnout, že šlo výhradně o gramofony pro standardní desky 78 otáček a snímací vložky s výměnnými ocelovými jehlami. Konstrukce gramofonů byla až na výjimky jednotná, dřevěná deska, v ní motor se šnekovým převodem a odstředivým regulátorem otáček s možností jemné úpravy rychlosti desky, přenoska s elektromagnetickou nebo krystalovou vložkou a regulátorem hlasitosti. Doplňkem bývalo koncové vypínání motoru po dohrátí desky a misky na nové a použité jehly. Vlastních konstrukcí bylo málo, spíše v oboru automatických měničů, kde se hledaly stále nové postupy, jak chránit desky před poškozením při jejich samočinné výměně.

Po roce 1945 bylo na území ČSR několik výroben desek i gramo přístrojů. Po znárodnění byly všechny sjednoceny do nového podniku Gramofonové závody, n.p. Další texty o vývoji gramoprůmyslu pocházejí převážně z publikace Lubomíra Šika: Historie výroby gramofonů v Litovli z roku 1989.


Národní podnik Gramofonové závody vznikl po znárodnění gramofonového průmyslu roku 1946. Postupně převzal jednotlivé firmy znárodněné buď podle prezidentského dekretu 100/45, nebo až po Únoru 1948 a to:

Po znárodnění byla k dispozici dvě zastaralá nahrávací studia, umožňující pouze bezprostřední záznam zvuku na voskový kotouč. Až roce 1950 bylo získáno moderní magnetofonové nahrávací zařízení a zřízeno nahrávací studio v Domě umělců v Praze. Výroba desek byla ze tří provozoven soustředěna do Loděnic u Berouna, kde se vybudoval nový závod z bývalé přádelny. Roku 1952 se podařilo vyrobit první československou dlouhohrající desku.

Podnik měl původně statut hlavní správy, i později byl přímo řízen ministerstvem kultury. K 1.4.1949 došlo k reorganizaci, jejímž cílem bylo oddělit výrobní, obchodní a zahraniční činnost. K dalším organizačním změnám docházelo i v dalších letech. V době vstupu Litovle do svazku Gramofonových závodů se podnik dělil na tzv. odštěpné závody:

Litovel, jako výroba gramofonů, se tedy připojil ke GZ až v roce 1952. Továrna, ve které se až do roku 1949 vyráběly bonbony pod značkou LIBO (Litovelské bonbony), se po znárodnění stala součástí závodu Hanácké lihovary a drožďárny v Olomouci. Nový národní podnik se výrobě cukrovinek nevěnoval a jednal proto o převedení do Zory. Ta měla sice zájem na získání celkem nových a moderních strojů, jako baličky tvrdého cukroví, melanžéru či pětiválce na zpracování čokoládové hmoty, výrobu však chtěla soustředit do Olomouce. Další budoucnost litovelského LIBA byla tedy nejistá. Výroba cukrovinek z celé olomoucké oblasti se tak stěhovala do Zory, o budovu v Litovli zase projevil zájem brněnský Křižík. Ten vznikl znárodněním a sjednocením následujících firem:

U Zaorálka se vyráběly gramofony, měniče, skříňové gramofony, v Betě motorky, vrtačky, zdrhovače kukuřice, fény a ventilátory, firma Elster vyráběla výhradně plynoměry. Tak vznikl brněnský závod n. p. Křižík s nesourodým výrobním programem, místně roztříštěný do mnoha provozoven a v nevyhovujících prostorách. Při snaze o sjednocení výroby vedení využilo nabídky uvolněných továrních budov po firmě LIBO v Litovli a tak bylo rozhodnuto, výroba gramofonů od Zaorálka se přestěhuje do Litovle. Součástí národního plánu bylo vedoucí postavení ve výrobě gramofonů v rámci nejen spřátelených států, ale i celé Evropy.

Výroba se rozbíhala s obrovskými komplikacemi. Z výrobní náplně firmy Zaorálek byly převzaty gramofony P33 a měniče P26, v nichž se používal jednofázový, čtyřpólový motorek P43, okopírovaný od fy Paillard. Přístroje se montovaly i do skříní P66 a P68. Motorky nebyly patentově čisté, navíc gramofon nevyhověl předpisům ESČ. Hlavní odběratel n. p. Gramozávody Praha, je odmítl převzít, vytýkal i nespolehlivost regulátoru. Montáž proto musela být do konce roku zastavena a zaměstnanci byli posíláni na brigádu do Fruty. Pracovníci vývoje se urychleně pustili do konstrukčních úprav, montáž pak byla znovu zahájena až v únoru 1950. Podobný problém byl i s motorky ASM1, které měly být hlavním výrobním programem. Jejich konstrukce byla připravena ještě v Brně na základě motorku fy Beta. Dokumentace pro sériovou výrobu (postupy, rozpisky) se dokončovala až v Litovli. Jednalo se o poměrně masívní asynchronní motorek s odstředivým regulátorem obrátek a brzdičkou. Potřebných 78 obrátek hřídele talíře bylo dosaženo šnekovým převodem ze 2400 obrátek horizontálně uloženého rotoru. Šnekové kolo z kůže mezi dvěma hliníkovými podložkami bylo značně poruchové. Celý mechanismus byl uložen v bakelitové skříňce, která byla trvalým zdrojem potíží. Těžko se dosahovalo souososti obou ložisek rotoru (ve skříňce a víku), důsledkem byla nestejná mezera mezi rotorem a statorem, větší tření, ale zejména nežádoucí hlučnost. Cívky motorku se po navinutí bandážovaly a za tepla formovaly. Montáž motorků byla kusová. Gramofonové závody odmítly převzít i tyto motorky pro nízký výkon (150-200 gcm, požadováno 350 gcm). Záchranou byla jen objednávka Tesly Pardubice na 30 motorků denně v dosavadním provedení. Silnější motorek pro Gramofonové závody i pro použití v měničích byl pak zaveden od února 1950 s označením ASM10. Současně se měnila i izolace cívek, aby vyhověly na průraz, drážkování pólových nástavců, počet drážek rotoru a kvalita hliníku, řešila se problematika vyvažování. Během roku 1950 se pak vyvíjel nový motorek s označením ASM2-3. Práce však nevedly k úspěšnému závěru a vývoj byl koncem roku převeden do Prahy.

Postupem času se podařilo výrobu stabilizovat, zaměstnanci si na nové technologie, tolik odlišné od výroby cukrovinek zvykli a závod Křižík se se tak stal nedílnou součástí Litovle.

Při přípravě plánu na rok 1952 se začaly projevovat nové problémy. Od počátku padesátých let se i u nás prosazovaly gramofonové desky s tzv. mikro-záznamem pro 45 a 33 obrátek. Gramofony tohoto typu u nás nikdo nevyráběl, nicméně zájem o přístroje (a tím i motorky) určené výhradně pro 78 obrátek standardních desek klesal. Tlak se projevoval i ze strany výrobce desek, Gramofonových závodů v Praze. Při přípravě plánu na rok 1952 se už proto vážně uvažovalo o změně výrobního programu závodu Křižík Litovel. Jednalo se v tomto smyslu s MEZ Mohelnice a MEZ Náchod o převzetí jiných než gramofonových motorků, ale řešení se přesunulo do následujícího roku.

V roce 1952 bylo ukončeno jednání o výrobním programu litovelského závodu rozhodnutím, že výroba motorků bude doplněna i výrobou gramofonových přístrojů. Tato koncepce pak byla dovršena tím, že celý gramofonový průmysl, od nahrávání a lisování desek až po reprodukční přístroje byl soustředěn do n.p. Gramofonové závody v Praze. Výzkum, výroba a odbyt desek i gramofonů byl tak centralizován v jednom podniku, který měl i dostatek finančních prostředků na investiční rozvoj. Na druhé straně se zájem vedení tříštil do mnoha směrů a se strojírenskou výrobou, jakou představoval litovelský závod, neměl nikdo v Praze dostatek zkušeností. Litovelský závod Křižík byl tedy od 1. července 1952 převeden do n. p. Gramofonové závody Praha, Gramozávod.

Se začleněním pod Gramofonové závody byla spojena i významná změna výrobního programu. Ještě do konce roku 1952 se sice montovaly motorky ASM10, ale už od pololetí začala výroba dílců pro nové gramofony s označením H13. Přístroj byl konstrukčně připraven v Praze. Jednalo se o zcela nový progresivní třírychlostní gramofon, jaký nebyl dosud vyráběn v žádné ze zemí socialistického tábora. Technická dokumentace pro sériovou výrobu se opět připravovala až v Litovli. Přístroj umožňoval přehrávání desek se 78 obrátkami a standardním záznamem, ale i nových desek s mikro-drážkou a 45, případně 33 1/3 obrátkami. Konstrukčně zcela nový čtyřpólový asynchronní motorek MT5 měl 1450 ot./ min. Na vertikálním hřídeli rotoru byla nasazena třístupňová kladička a pomocí třecího pogumovaného mezikola byl pohon přenášen na vnitřní obvod talíře. Přenoska PS16 s trubkovým raménkem měla dvě samostatné výměnné hlavičky, mikro a standard, se safírovými hroty a převodovým transformátorem.

Nové gramofony byly na první pohled jednoduché, motorky neměly žádnou samostatnou skříňku, šnekový převod, regulátor a další zařízení. Celý gramofon se zdánlivě skládal jen z několika plechových výlisků. Snad i proto se zavedení nové výroby zdálo litovelským pracovníkům snadnou záležitostí. Tato představa se ukázala zcela falešná. Původní plán 30000 gramofonů H13 byl v srpnu snížen na polovinu, ale i to bylo nereálné. V té době ještě nebyly dokončeny nástroje, nebyly známy technické a přejímací podmínky, od některých subdodávek nebyly v závodě ani vzorky. V říjnu byla definitivně ukončena výroba motorků ASM10 a ze žižkovských Gramofonových závodů přišly první přenosky. Teprve nyní bylo možno smontovat prvních 20 gramofonů. Na nich se pak ukázaly konstrukční vady. Hlavní problémy se soustředily na převod pohonu třecím mezikolem a řazení obrátek pomocí suvnice a vačky. Řadící páka se deformovala, mezikola házela, při pogumování se až polovina výlisků znehodnotila. Nedařilo se dodržet obrátky, které už nebylo možno regulovat brzdičkou, projevovalo se kolísání, rušící poslech zejména při 33 obrátkách. Stupňové kladičky bylo nutno vyrábět v mnoha rozměrových variantách s barevným značením a každý přístroj individuálně seřizovat. Nedostatky působily depresivně na technické zaměstnance a vůbec na celý závod. V listopadu bylo smontováno 257 a v prosinci 1512 kusů chassis H13, plán tak byl splněn na 12 %, od počátku roku včetně motorků na 81,9 %.

Výrobu a montáž gramofonů H13 se podařilo zvládnout až během roku 1953, byť nereálně postavený plán ani v tomto roce neumožnil jeho splnění. Původní optimistický plán zněl na 215600 ks, nakonec bylo smontováno 68000 a i snížený plán splněn na 65,4 %. V tomto roce jsme získávali i první zkušenosti s exportem, 30% přístrojů H13 s obchodním označením Supraphon bylo už určeno pro vývoz, první z nich do Finska.

V roce 1954 si konstrukce ověřila své možnosti přípravou dvou nových variant původního gramofonu H13. Byly to typy H12 a H14, vyráběné v letech 1954-1955. Zde bylo uplatněno především nové řazení podle návrhu A. Kochwassera, dále pak nový typ přenosky PS17. Zahájení výroby ve 2. pololetí 1954 bylo provázeno problémy právě s dodávkou přenosek ze Žižkova. Značný pokles plnění plánu se závod pokoušel částečně nahradit pokračováním montáže dřívější typy H13. Vyrobilo se jich navíc 4000 kusů a pak už chyběla rozpracovanost dílců i subdodávky a montáž se zastavila. Místo plánovaných 73000 kusů nové typy bylo do konce roku smontováno pouze 31000 kusů. Výraznější změnu pak znamenala nová nosná typa H17, zavedená do výroby v roce 1955. Pro tuto typu byl zkonstruován pozměněný motorek MT6, kde už bandážované cívky nahradilo vinutí na pevnou kostru. Přístroj byl opět třírychlostní a převod pomocí stupňové kladky a třecího mezikola zůstal zachován, když jeho výrobní problémy byly v podstatě dořešeny. Skončilo semišování talířů a gramofonová deska byla podložena gumovým kotoučem. Novinkou bylo zařízení pro samočinné vypnutí gramofonu, když přenoska dosáhla výběhové drážky na desce. Nová bakelitová přenoska PS17 měla magnetickou vložku se dvěma hroty, jejichž překlápěním byla nahrazena dřívější výměna hlaviček. Roční výroba překročila v roce 1955 poprvé sto tisíc kusů.

V roce 1956 se pak rozšiřoval pouze sortiment skříní o další varianty. Chassis H17 se montovalo do stolních skříněk S17, v luxusní variantě to byly typy SL17, SL17/I a SL18. Nejvybavenější pak byly hudební skříně LE57 s vestavěným radiopřijímačem a soustavou reproduktorů.

Roku 1957 byla proto připravena výroba nových přístrojů. Chassis H17 nahradila nová nosná typa H21, jejíž design byl navržen prof. Zdeňkem Kovářem. Čtyřrychlostní gramofon (k dosavadním třem rychlostem přibyla 16 ot./min.) měl zcela novou polystyrenovou přenosku PK3 s krystalovou vložkou, upravené řazení a motorek MT6/III. Vložky VK5 se vyráběly v žižkovských Gramofonových závodech. Měly opět dva hroty (mikro a standard), jejich volba se prováděla natáčením kolem osy. Zavedení této nové typy vložek přineslo zlepšení parametrů: vyrovnanější frekvenční charakteristiku a menší svislou sílu na hrot. Zmenšenou variantou byla typa H20, určená především pro montáž do kufříků. Souběžně se vyvíjel i měnič MD1 na deset desek se středovým ovládáním výměny. Zařízení stojánku přenosky ohmatáním určilo velikost použité desky, aby přenoska dosedla automaticky na její začátek. Ovládacím knoflíkem bylo možno volit různé funkce, jako opakování hrané desky nebo přerušení přehrávky, hraní desek jednotlivě a vypnutí měniče na konci zvolené desky. Zjednodušenou variantou měniče byl poloautomat MD51, který automaticky nasazoval přenosku, umožnil opakování přehrávky, nebo její ukončení v libovolném místě desky. Měnič MD1 byl od roku 1959 nahrazen zdokonalenou variantou MD020 se stejnými funkcemi.

Gramofony byly dodávány na export i na vnitřní trh, ale ve značné míře i pro další montáž do kombinací s radiopřijímačem u velkoodběratelů. Byli to Tesla Bratislava (H20, H20/I), Tesla Kolín (H20, MD51, MM6), Tesla Pardubice (H21), Tesla Přelouč (H20, H20/I, MD51, MD1, MD1.3), Tesla Vráble (H21.7), Tesla Strašnice (MD1), Gramofonové závody Žižkov (H21.2), Elektro-Praga (MT6.7). Pro lakování začal být používán praktičtější kladívkový lak, který úspěšně zakrýval povrchové vady materiálu. Značně se rozšířil sortiment skříní, které začaly být rozhodujícím faktorem v hrubé hodnotě výroby. Ze stolních skříněk to byly typy S16 až S18, z luxusních skříně SL10 až SL13, SL20 a SL21, hudební skříně s radiopřijímačem a reproduktorovou soustavou LE55, LE58 a LE62. Všechny uvedené skříně měly ještě několik variant lišících se dřevinou, vestavěným radiopřijímačem a použitím gramofonu, poloautomatu nebo měniče. Novým sortimentem se staly od roku 1955 kufříkové gramofony GE5, od roku 1959 pak velmi oblíbená typa GK020 a polokufříky SC010. Hlavním dodavatelem skříní byly UP závody, u lepenkových kufříků Kazeto Přerov.

Nové desetiletí začalo reorganizacemi v celé společnosti, které se pak odrazily i v životě závodu. Byla to v roce 1960 nová ústava, která vítězství socialismu v naší zemi zdůraznila i změnou názvu na Československá socialistická republika. Přestavbou územního členění státu byl v Litovli po 110 letech zrušen okres. Okresním městem se stala Olomouc a sídlem kraje Ostrava. Litovelský závod po delimitaci pražského podniku Gramofonové závody změnil od 1. července 1960 už potřetí firmu a stal se součástí n.p. Tesla. Tento obrovský elektrotechnický komplex se skládal z několika výrobně hospodářských jednotek a téměř dvou desítek podniků (Banská Bystrica, Bratislava, Brno, Hradec Králové, Kolín, Lanškroun, Liberec, Liptovký Hrádok, Orava, Pardubice, Rožnov, Slaný, Valašské Meziříčí a Praha - Hloubětín, Karlín, Strašnice, Vršovice). Litovel byla začleněna jako závod n.p. Valašské Meziříčí pod výrobně hospodářskou jednotkou Bratislava, v duchu koncepčního záměru sjednotit elektroakustickou výrobu do jediného podniku. Žižkovský závod, který stejně jako Litovel přešel z bývalých Gramofonových závodů, byl roku 1961 delimitován do n. p. Kancelářské stroje, dvě provozovny (Praha Žižkov, Bořivojova 15 = výroba vložek a Praha Jinonice, Butovická 45 = výroba motorků MT13) převzala dočasně Litovel. Koncem roku 1961 pak byly i tyto provozy zrušeny a výroba vložek převedena do Litovle.

Hlavní změnou ve výrobní náplni litovelského závodu byl postupný převod montáže skříní do Tesly Vráble a rozšíření montáže kufříkových gramofonů. Už roku 1961 byla definitivně ukončena montáž stolních a luxusních skříní (typy S16, S18, SL20, SL21), až do roku 1963 ještě pokračovala montáž hudebních skříní LE61 až LE680. V roce 1960 patřila k nejzajímavějším bohatě vybavená skříň LE59 s měničem, magnetofonem, radiopřijímačem a reproduktorovou soustavou. Originálně řešené a značně komplikované magnetofony MF52 z produkce bývalých Gramofonových závodů byly však natolik nespolehlivé, že musely být z výbavy skříní vypuštěny.

Velký vzestup doznala výroba kufříků: v provedení bez zesilovače kufřík GK020 a pak zejména nový kufřík se zesilovačem GE080. Lepenkový kufřík potažený koženkou byl vybaven gramofonem HC203 a elektronkovým zesilovačem, pro který naše konstrukce pohotově využila možností nové elektronky ECL82. S kufříkem byly zpočátku značné problémy. Jeho dodavatel, družstvo Prodex, se nedokázal vyrovnat s kvalitou (rozměry, vzhledové vady), stalo se, že kontrola musela vrátit celý vagon zpět. Jindy opět nedostatečně vyschlé kufříky se smršťovaly a hotové výrobky v expedici nešly ani otevřít! Během času se však vše vyřešilo a kufříky GE080 nakonec patřily k nejprodávanějším výrobkům závodu, za 10 let se jich vyrobilo hodně přes 300000 kusů. S velkými problémy pokračovala výroba měničů. Původní typ MD1 byl zastaven, rozpracovanost počátkem roku 1960 zlikvidována a přešlo se na typ MD020. Až do konce roku 1962 se vyráběly i poloautomaty MD51.

Další technický rozvoj gramofonů byl ovlivněn rozšířením stereofonie. V Litovli byl tento evropský trend zachycen velmi brzy, roku 1961 zahájen vývoj a po neúspěšné ověřovací sérii HC30 zaveden v roce 1962 první stereofonní gramofon HC302. Přístroj pak byl montován i do skříní 1112A. Gramofon byl konstruován na bázi osvědčeného chassis H20, přenoska měla stereofonní vložku VK311 se dvěma safírovými hroty (mikro a standard) a tedy s možností přehrávat i monofonní desky se standardním záznamem. Vložka byla vyvinuta a od počátku se vyráběla v Litovli.

Při nové reorganizaci n.p. Tesla byl nejprve podnik Tesla Valašské Meziříčí převeden do výrobně hospodářské jednotky Tesla Pardubice a koncem roku 1962 delimitován. Tesla Litovel tak dostala s novým názvem opět nové vedení. Ve stereofonních gramofonech je typa HC302 během roku 1964 nahrazována novým gramofonem HC643. Je to konstrukčně zcela nové chassis s dvoupólovým jednofázovým motorkem MT190. Přenoska má vložku VK311 NMS, volba hrotů standard a mikro se provádí překlápěním páčky. Hranaté chassis má řazení obrátek páčkou pod přenoskou. Pokračuje dále výroba měničů MD020, poloautomaty MD51 byly v roce 1962 ukončeny. V roce 1964 byla ukončena i výroba motorků MM6 a zahájena nová typa MAC4b. Na montáži skříní končí v roce 1963 typy LE (LE680, 1112A, 1120A), znovu se objevila skříň SL20, končí však o rok později. Největší objem montáže kufříků tvoří GK020 a GE080, začala však i montáž kufrů se stereochassis HC643 v dřevěných kufrech se zesilovačem: GZ641 mono a GZC641 stereo. Elektronkový zesilovač byl konstruován jako kompaktní celek včetně síťového zdroje, opět na bázi elektronky ECL82. Tyto elektronkové zesilovače dávaly výkon 1,5-2W. Kufřík GZ641 dostává na výstavě v Ostravě roku 1964 čestné uznání. Se stejným zesilovačem se vyráběl i kufr s měničem GZ642.

V roce 1965 se vyráběly se především osvědčené gramofony řady H20, typa H21 v roce 1966 skončila. Značný nárůst byl ve stereofonních přístrojích HC643. Potíže s umělými hmotami, s motorky MT190 i s nespolehlivostí řazení přispěly však k urychlené rekonstrukci řady H20 na stereo. Už koncem roku 1964 začala výroba nové typy HC646, která se stala ve svých variantách výrobním programem na řadu let. Konstrukce se zde opět vrátila k osvědčenému motorku MT6/III, rovněž řazení otáček bylo řešeno knoflíkem v levém horním rohu hranatého panelu. Přenoska nového tvaru používala vložku VK311, volba hrotů mikro a standard se prováděla natáčením kolem osy. Tento gramofon se stal novou nosnou typou a v letech 1966-1967 jeho výroba kulminovala. Výroba měničů MD020 dosáhla v roce 1965 absolutně největšího objemu (15700 ks), už o rok později však byla zastavena s ohledem na koncepční zastaralost. Do výroby přišla nová typa MD030, ani ta se však příliš neosvědčila a poměrně nízký objem výroby neumožňoval provést ekonomicky přijatelnou rekonstrukci. Na montáži kufrů se v největším objemu vyráběla trvale úspěšná typa GE080. Vybíhající kufřík GK020 byl nahrazován GC641 s chassis HC643, dále se vyráběly dřevěné kufry se zesilovačem v mono i stereofonním provedení (GZ641, GZC641). Kufřík s měničem byl v roce 1966 vybaven novou typou MD030 (GZ651). Reklamaci na dodávku těchto kufrů do Anglie odejel řešit technický náměstek, po jeho návratu byl požadavek zákazníka pokryt jinými výrobky (GZ646, GE080). I tato skutečnost vedla k rozhodnutí výrobu měničů zastavit.

V roce 1966 se vývoj pochlubil čestným uznáním, které bylo na veletrhu v Brně uděleno přístroji NC410, našemu prvnímu gramofonu třídy Hi-Fi. Přístroj skutečně dosahoval vysoké parametry, jeho výroba však nebyla jednoduchá. Nedokázala se s ní dlouho vypořádat ani malosériová dílna a tak výrobek, kterým se závod chlubil na výstavách, působil v ekonomické oblasti negativně.

V roce 1967 bylo hlavní změnou výrobního sortimentu ukončení velmi dlouho vyráběné řady H20 (mimo chassis HC203 pro GE080) a její nahrazení hranatým chassis H46 pro Teslu Bratislava. Pokračovala řada HC643 a HC646 včetně všech kompletací v kufřících mono a stereo. Kufříky GZ641 se dodávaly ve větším množství do Maďarska, Rumunska, Polska a Jugoslávie, rozložené GZ646 do Egypta. Se zásobováním kufříky byly trvalé potíže, téměř každá zásilka byla kontrolou pozastavena a v závodě se opravovala. Novým výrobkem bylo chassis HC11. Čtyřrychlostní gramofon s panelem hranatého tvaru měl nový jednofázový asynchronní motorek M101. Řazení rychlostí bylo konstrukčně stále stejné, jako u modelu H21 z roku 1957. Otáčky motoru (cca 1450 ot. /min) byly dány čtyřpólovou konstrukcí, velmi malé rozměry, umožňující plochou konstrukci gramofonu, byly výhodné při montáži do kufříků se zesilovačem. Přenoska s trubkovým hliníkovým raménkem měla výměnné vložky: VK641 NII (pro desky standard) a VK311 MSII (pro dlouhohrající desky a stereo).

Ve druhé polovině šedesátých let se začaly vytvářet podmínky pro uplatnění polovodičové techniky i ve spotřebním průmyslu. Tranzistorové zesilovače měly řadu výhod: nízkou spotřebu, váhu, malé rozměry, okamžitý provoz po zapnutí, nevýhodou zůstávala stále vysoká cena. První tranzistorový zesilovač byl připraven pro bateriový kufřík GBZ641, jeho ověřovací serie však byla provázena řadou nedostatků, nezískal včas značku ESČ a jeho výroba byla přesunuta do dalšího roku. Tranzistorové zesilovače se tedy začaly sériově používat počínaje kufříky GZ110 a GZC110. Ve spolupráci s VÚST byly pro ně vyvinuty nové tranzistorové zesilovače o výkonu 4W v mono i stereofonní verzi. V malosériové dílně se od počátku roku 1967 vyráběl náš první gramofon třídy Hi-Fi, chassis NC410. Jeho vývoj byl prováděn ve spolupráci s VÚELA Praha Balabenka a gramofon splňoval požadavky normy pro přístroje 1. třídy. Vysoké parametry odstupu, kolísání, stabilita otáček, vybavení pneumatickým zvedáčkem přenosky, která byla kompletována zahraniční vložkou Shure, plně uspokojovaly i náročné spotřebitele. Zájem zákazníků byl špatně odhadnut a závod nepočítal s výrobou ve větších sériích. Požadavky na tento kvalitní přístroj tak zůstaly dlouho neuspokojeny, nebylo možno vyhovět ani všem prominentům, obracejícím se osobně na ředitele. Chassis NC410 bylo dodáváno také jako stereofonní stavebnice s reproduktorovými skříněmi RK60 a Hi-Fi zesilovačem ZC20, postaveným na bázi GZC110 s výstupem 2x8W.

V roce 1968 se začalo uvažovat o zavedení druhého výrobního programu a byla navázána spolupráce se západoněmeckou firmou Perpetuum Ebner. Pokračovala výroba nosných typ HC643, H46, HC646, po počátečních potížích se rozběhla výroba nové typy HC11 a jednorázová serie nepříliš zdařilého bateriového kufříku GBZ641. U nové typy HC11 nebyla zvládnuta výroba eloxovaných hliníkových dílců (závaží, raménko přenosky, knoflíky), zejména pro náročnost dodržení vzhledových parametrů. Závadou, kterou se po celý rok nepodařilo vyřešit, byl šum projevující se u nových tranzistorových zesilovačů. Úspěšnější byla výroba přístrojů s krycími názvy Hlavatka a Ježdík pro ministerstvo vnitra. Ve spolupráci s konstruktéry ministerstva byl připraven i nový montovaný hliníkový kufříkový gramofon NZC100.

Za dvacet let existence gramofonového průmyslu v Litovli vyrostl malý závod o necelých dvou stovkách zaměstnanců na osminásobek, objem výroby se zvýšil dvěstěpadesátkrát! Žádný z těch, kteří kreslili před zaměstnanci rušeného Liba optimistické perspektivy, by si netroufl slíbit vybudování závodu, který se nyní chystal oslavit své dvacáté výročí. Jistě nejvýznamnějším dárkem k oslavám bylo rozhodnutí ministra těžkého průmyslu, aby byl z odštěpného závodu od 1. ledna 1969 zřízen národní podnik Tesla Litovel. Jako předmět činnosti bylo pro něj stanoveno: "Výroba spotřební elektroniky, zejména zařízení pro elektroakustiku a elektrozařízení s malými pohonnými jednotkami a nízkofrekvenčními obvody". Takto byl nový podnik zapsán do podnikového rejstříku okresního soudu v Ostravě.

Novou nosnou typou se mělo stát chassis HC10. Třírychlostní gramofon už nepočítal se starými standardními deskami a rychlost 78 ot/min. byla proto vypuštěna. Současně i přenoska měla vložku VK311 MS pouze s hrotem mikro. Pro chassis byl použit nový motorek M101, ověřený už u HC11 a jako obvykle bylo vybaveno zastavovačem. Varianta HC09 měla navíc pneumatický zvedáček přenosky a raménko odlišného tvaru. Ověřovací serie těchto nových typ vykázala určité technické nedostatky už koncem roku 1968, od počátku roku 1969 se pak sériová výroba měsíc od měsíce odsouvala. Celý objem výroby se musel nahrazovat starými typami HC646 a HC643. Ani druhý výrobní program se nepodařilo realizovat podle plánu. U intervalových spínačů se postupně řešila technologie výroby některých dílců (jádra, kontakty). Montáž byla sice ve 2. čtvrtletí zahájena, ale s mnohem nižším výkonem, než se uvažovalo. Pro automobilový ostřikovač byly objednány formy na výlisky z umělých hmot v Jugoslávii a jejich opožděné dodání odsunulo tento výrobek až na 4. čtvrtletí. V oblasti exportu si podnik hodně sliboval od kooperace s firmou Perpetuum Ebner, St. Georgen v NSR. Prvním společným výrobkem měl být kufříkový gramofon PE37. Vlastní kufřík z umělé hmoty vyráběl Ebner, stejně jako nástroje pro další dílce z plastů. Tesla měla vyrábět dvouwattový zesilovač a gramofonové chassis. Kooperace mohla být placena formou dodávky u nás nedostatkových materiálů, které by tak postupně obohatily i vnitřní trh. Také výroba PE37 však byla pro změny technického řešení započata se zpožděním až ve 4. čtvrtletí.

Od roku 1970 byly tradiční přístroje HC643 nahrazeny novými typami HC09 a HC10. V souladu se světovým trendem byla vypuštěna rychlost 78 ot/min. neboť standardní desky se už řadu let nevyráběly. Chassis HC10 s plastikovou přenoskou mělo krystalovou vložku VK4301 a motorek M101. Chassis HC09 mělo trubkové raménko přenosky a navíc bylo vybaveno tlumeným zvedáčkem. Zcela nové řešení s panelem z umělé hmoty mělo chassis PE38 a z něho odvozené HC08. Jednotné panely měly být zajišťovány z NSR kompenzací za výrobky dodávané firmě Perpetuum Ebner. Výroba chassis HC10 se od počátku roku potýkala s nedořešenými technickými problémy, zejména vypínání, špatná kvalita plechu zvyšovala pracnost při tmelení pod lakem. Sériová výroba motorků M101 se rozbíhala pomalu, teprve v únoru byl instalován nový lis Engel pro zastřikování rotorů moplenem. Chassis PE38 se teprve konstrukčně a technicky upřesňovalo s firmou PE. Závady se projevily i na kufrech a zesilovačích (kvalita dřevin, šum tranzistorů). Vázla výroba intervalových spínačů, ostřikovače se zcela zastavily neboť nebyly uvolněny devizy na výlisky z Jugoslávie. Na 2. čtvrtletí byl sestaven upravený plán, v němž se nové typy odsunuly a znovu se vyráběly chassis H46, kufry GZ646, GE080 a pod. Na chassis HC08 měla být řada materiálů kupována z devizového konta za dodávky PE. Kooperace s kapitalistickými firmami byla však vládou zakázána a tím padla i výroba této typy. I pro přístroje PE38 žádala banka, aby nákup zahraničních materiálů prováděla firma PE, ta však tyto činnosti odmítala vykonávat zdarma. Po nástupu nového ředitele byl na 4. čtvrtletí generálním ředitelstvím stanoven "konsolidační plán". Počet gramofonů se snížil o 10000, zařadila se opět typa H46. Podařilo se už dořešit problémy tranzistorů, chassis HC10 a motorků M101, rozběhla se výroba PE38.

V roce 1971 se naprosto převažující nosnou typou stalo chassis HC10, zaujímající spolu s menším množstvím HC09 dvě třetiny výroby. Druhé místo s 12% představovaly chassis PE38. Staré typy (HC643, HC646) byly vyřazeny, jen pro Teslu Bratislava se ještě vyráběly H46. Končila i výroba chassis HC11, které nahrazovaly nové přístroje HC12 s těžším talířem a lepšími parametry. V oblasti levných komerčních přístrojů přišla do plánu nová typa HC07, v podstatě stejné konstrukce jako odsunuté HC08, ale s obvyklým plechovým panelem. U všech přístrojů už byl používán nový motorek M101, menší, jednodušší a zejména méně pracný než staré MT6.

Od roku 1972 byla výroba chassis HC10 ukončena a úlohu nosné typy převzalo chassis HC07. Včetně kufříkových kombinací jich za rok opustilo brány závodu 280000! V únoru překročil počet gramofonů litovelské produkce 4000000. Ve druhém pololetí se rozběhla i výroba chassis HC08 z tuzemské formy, ale v této době už neznamenala pro podnik přínos a po zhotovení 13000 kusů byla počátkem příštího roku ukončena. Ve vyšší kvalitativní kategorii se vyráběly typy HC09 a HC12. Dlouhodobý zájem spotřebitelů o Hi-Fi gramofony vedl k vývoji přístrojů, které bude možno vyrábět sériově a přesto se svými parametry budou blížit této kategorii. Tyto požadavky splňovaly nové přístroje HC14, příp. HC14.20. Plechový smaltovaný panel, těžký talíř s velkou setrvačností a tedy malým kolísáním, motorek M101, přenoska P1201 s trubkovým raménkem v hrotovém uložení a s magnetodynamickou vložkou VM2101. Tedy gramofon pro náročné spotřebitele a přitom v cenově přijatelné relaci. Pro provedení v soklu (NZC140 a NZC142) byl vyvinut nový kvalitní zesilovač s výstupním výkonem 2x7W.

V dalších letech základní nosnou typou však stále zůstávalo chassis HC07. Ukončena byla typa HC09 a nahradilo ji nové chassis HC13 včetně kufrových variant. V malosériové dílně se opět s problémy zaváděl nový gramofon třídy Hi-Fi - HC44. Dvourychlostní (33 a 45 ot.) chassis zcela nové koncepce používá řemínkového převodu z originálního bezkolektorového motorku M302 s elektronickým řízením otáček. Bezkontaktní princip komutace je chráněn československým patentem. Těžký talíř ze zinkové slitiny zaručuje minimální kolísání, volba otáček se provádí elektronicky bez mechanických převodů. Přenoska P1101 s magnetickou vložkou VM2102 zaručují kmitočtovou charakteristiku 20-20000Hz a odstup lepší než -42dB. Přístroj je dále vybaven antiskatingem, nastavitelným tlakem na hrot a stroboskopickou kontrolou otáček. Tento gramofon třídy Hi-Fi získal nejvyšší ocenění, Zlatý kahan, na výstavě Ostrava 72. Stejné ocenění se dostalo i kufříku NZC140 a zesilovači AZS178. Gramofon NC440 byl pak vyznamenán zlatou medailí také na jarním veletrhu v Brně 11.4.1973. V malosériové dílně úspěšně pokračovala i speciální výroba přístrojů pro MV s krycími názvy Špičák a Jeseník. Odbytové potíže vedly k urychlenému vývoji nových typ, už v závěru roku probíhaly ověřovací série chassis HC71 a nových kufříků NC a NZC142, GZ072, ve vývoji se připravovala další chassis HC04 a HC15. Hovořilo se i o možnostech výroby videotechniky systému Teldec.

V roce 1976 se základní sortiment chassis nezměnil. Nosnou typou bylo stále komerční chassis HC07 a jeho kufříkové kombinace. Snižování celkového počtu gramofonů se ovšem odráželo právě v plánu této typy. Postupně se zvyšovala výroba nových gramofonů HC71, které ji měly v dalších letech nahradit. Množství gramofonů střední třídy - HC13, HC14 - se udržovalo přibližně na stejné úrovni, novým výrobkem s poměrně značným objemem byl poloautomat MC13, v podstatě opět chassis HC13, doplněné zařízením pro automatické vracení přenosky na stojánek po vypnutí gramofonu. Téměř o čtvrtinu vzrostla výroba Hi-Fi gramofonů NC440. Hlavní obměna sortimentu se týkala montáže kufrů. Celá série kufříků s chassis HC07 (GE070, GE071, GEC071, GZ071, GZC071, MZC070, NZC071) byla během let 1975-76 nahrazena kufříky s chassis HC71 (GE072, GZ073, GZ711, GZC710, NZC074). U komerčních kufříků GZ073 a NZC074 bylo klasické dřevo nahrazeno polystyrenem v různých barevných kombinacích podle přání zahraničních zákazníků. Vyráběly se kufry s poloautomatem MC13 (NC131, NZC131), chassis HC14.20 se začalo montovat náhradou za NZC142 do nové typy NZC143 a potom do kufru NZK145, který byl navíc vybaven stereofonním kazetovým magnetofonem MK43 dováženým z Maďarska. Celkem plynulý rozběh těchto přístrojů svědčí o zpřesnění práce v předvýrobních etapách. Výroba kazetových magnetofonů A5, převzatých z Tesly Přelouč, nebyla úspěšná. Ověřovací série koncem roku 1975 vykázala řadu závad, z původního plánu 15000 kusů se nakonec vyrobilo pouhých 325 kusů. Teprve v pololetí 1976 dosáhla montáž plánované denní produkce, dřívější neplnění se však už nedohnalo. Mimo nedořešených technických nedostatků způsobovaly trvalé potíže nekvalitní přijímače z Tesly Bratislava a nepravidelné dodávky motorků z Polska a magnetofonových hlav z Tesly Pardubice. Vysoká pracnost, nízká rentabilita a nadto vysoká poruchovitost vedly ke snižování plánu a nakonec zastavení výroby. V našem vývoji se současně připravoval nový kazetový magnetofon A7, k jeho sériové výrobě však nedošlo.

Konstrukčně velmi úspěšný byl naopak kufřík NZC143, stolní stereofonní souprava v dýhované dřevině: gramofonové chassis HC14.20 vybavené velkým talířem, přenoskou s trubkovým raménkem a magnetodynamickou vložkou s diamantovým hrotem. Přenoska ovládaná poloautomatickým zvedáčkem a samočinným koncovým vypínáním se zvednutím přenosky nad desku. Vestavěný zesilovač osazený křemíkovými tranzistory, sinusový výkon dosahuje 2x15W, koncový stupeň je chráněný pojistkou. Přístroj pro náročné spotřebitele získal na 6. brněnském veletrhu zlatou medaili. Na výstavě "Ostrava-75" získalo ocenění "Zlatý kahan" i chassis HC42, připravované do výroby na rok 1976. Do 1. kvalitativní třídy byly zařazeny gramofony NC440 a NZC143, všechny nové výrobky byly řešeny v úzké spolupráci s předními průmyslovými výtvarníky.

Technický úsek dokončil vývoj nového autopřehrávače AP50. Kazetový magnetofon měl stereofonní snímací hlavičku a zesilovač s výstupním výkonem až 2x6W. Byl osazen křemíkovými tranzistory, výkonové zesílení zajišťoval integrovaný obvod MBA810AS. Obsluha řidičem byla omezena na minimum, k zapnutí postačovalo vložit kazetu, která se po přehrání sama vysunula. Komplexní racionalizační brigáda řešila ve spolupráci s Teslou Bratislava kompletaci autopřehrávače s radiopřijímačem. V sortimentu gramofonů byl připraven nový vysoce kvalitní přístroj střední třídy s parametry na úrovni Hi-Fi - gramofon NC420. Design tohoto výrobku byl dílem architekta Tatouška. Dvourychlostní chassis pro 33 a 45 otáček mělo synchronní motorek z n. p. Novoborské strojírny. Místo tradičního převodu třecím mezikolem byl použit řemínkový náhon na dvoudílný talíř. Tím bylo dosaženo odstupu lepšího než 36 dB a kolísání nepřesahujícího 0,15 %. Přístroj byl vybaven nastavitelným antiskatingem a zvedáčkem s automatickým ovládáním. Trubkové raménko přenosky osazeno odnímatelnou hlavičkou s magnetodynamickou vložkou VM2101.

Pro léta 1977-1979 se nosnou typou pro tato léta stala řada HC71 s roční výrobou přes sto tisíc přístrojů, byť se ještě stále vyráběly i gramofony HC07. Ve střední třídě pokračují po celé toto období přístroje HC13 a HC14.20 včetně příslušných kufrů. V roce 1977 byla ukončena výroba poloautomatů MC13. Výrazný kvalitativní vzestup znamenaly gramofony HC42 a jejich kufrové kombinace NC420 a NZC420. Tyto výrobky byly zařazeny do 1. kvalitativní třídy. V oblasti Hi-Fi se vyráběly úspěšné přístroje NC440. Výroba nepodařených magnetofonů A5 v roce 1977 definitivně skončila, od září je nahradily autopřehrávače AP50. V provozovně Střemeníčko se montovaly nové ostřikovače APO020. V oblasti speciální výroby byl ve spolupráci s technickým úsekem realizován přístroj KP200. Na montáži krystalových vložek byla zavedena technologie ultrazvukového svařování.

V roce 1978 klesl vyráběný počet gramofonů o dalších 30 tisíc kusů, nejvíce v kategorii komerčních přístrojů HC07, které v tomto roce definitivně končí. I tak byla v květnu dovršena výroba 6 miliónů gramofonů v Litovli. Ve střední třídě představují generační změnu přístroje s řemínkovým náhonem a synchronním motorkem. Toto řešení zvyšuje technickou úroveň v řadě parametrů. Prvním představitelem byl gramofon HC42, v roce 1978 se už připravovala řada HC15, která měla postupně nahradit osvědčené přístroje HC13. Jejich kvalitu dosvědčuje i "Zlatý kahan", udělený na výstavě "Ostrava-78" kufříku NZC150. Chassis HC42 se montovala do nového kufru NZC421, jeho výroba však v tomto roce nedosáhla plánovaného objemu pro potíže s kvalitou zesilovačů z Tesly Vráble. V oblasti Hi-Fi gramofonů pokračovala řada HC44, vývoj připravoval nový poloautomatický přístroj MC400 se senzorovým ovládáním. U tohoto gramofonu nové konstrukce bylo ve zvýšené míře využito plastických hmot. Výrazné zlepšení znamenala i nová magnetodynamická vložka VM2102. Byl vyvinut i nový autopřehrávač AP52 s rychloposuvy, plánovaná ověřovací serie však musela být pro nedostatek volné kapacity na pase AP50 odsunuta na příští rok. Nový kvadrofonní adapter AZQ100 umožňoval rozšířit možnosti stereofonních kufříků na kvadrofonní reprodukci. Obsahoval dekodér systému SQ s předozadní logikou směšovacího typu a kompletní stereofonní zesilovač pro zadní kanály, vybavený oddělenými korekcemi hloubek a výšek, plynule nastavitelnou stereováhou a regulací hlasitosti.

V roce 1980 byla nadřízená výrobně hospodářská jednotka Tesla Praha zrušena a rozdělena na čtyři samostatné koncerny: Tesla Rožnov (elektronické součástky), Tesla Karlín (investiční elektronika), Tesla Brno (měřící a laboratorní technika) a Tesla Bratislava (spotřební elektronika). Spolu s dalšími organizacemi byly tyto koncerny začleněny do federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu. Litovelský podnik byl nejprve řízen Operativní správou při ministerstvu a od 1.4.1980 se změnil na Koncernový podnik Tesla Litovel součást koncernu Tesla, spotřební elektronika, Bratislava. Generálním ředitelem byl jmenován ing. Jozef Stank, nový koncern měl asi 18 tisíc zaměstnanců. Spolu s námi byly jeho součástí podniky Tesla Bratislava, Tesla Orava, Tesla Holešovice, Tesla Přelouč a Bateria Slaný.

Plán výroby zboží na rok 1980 byl pomocí indexové metody opět o 15 miliónů Kčs zvýšen na 260 miliónů Kčs. Počet gramofonů se ustálil na 220 tisících roční výroby, mimo to se vyrábělo 20 tisíc autopřehrávačů,250 tisíc ostřikovačů,150 tisíc reproskříněk, speciální výroba, vložky a náhradní díly. Výrobu gramofonů zajišťovaly čtyři montážní pasy, další pas s denní kapacitou 80 kusů byl určen pro autopřehrávače. Pro splnění a překročení úkolů plánu byl opět uzavřen Kolektivní socialistický závazek. Téměř polovinu výroby tvořily komerční gramofony HC71 včetně kufrových kombinací, další čtvrtinu pak přístroje střední třídy HC13. U gramofonů kategorie Hi-Fi byla typa NC440 nahrazována inovovanou NC450. Novinkou bylo vybavení přístroje fotobuňkou, která zajišťovala zvednutí přenosky na konci zvukového záznamu. Elektromechanické zkratování vyloučilo rušivé signály před dosednutím přenosky na desku. Přístroj byl ovládán mikrospínači, které se v té době uplatňovaly i u zahraničních přístrojů, protože odstraňovaly některé nedostatky senzorů. Moderní design byl opět dílem architekta Tatouška.

Značně se zvýšila výroba řady HC15, která přesáhla počet komerčních gramofonů HC71 a stala se pro nejbližší roky nosnou typou. Poprvé tak nosnou typu tvořil gramofon střední třídy. Kufrový sortiment této řady byl doplněn kombinací s kazetovým magnetofonem a stereo zesilovačem NZK150. Pro přístroje řady 150 byly připraveny nové zesilovače AZS101 s integrovaným obvodem MDA2010, které nahradily původní zesilovače AZS100. V řadě komerčních gramofonů byla náhradou za HC71 připravena do sériové výroby nová typa HC04. I tato dvourychlostní chassis (33,45 ot.) už měla synchronní motor a řemínkový převod, dosáhlo se tak jisté konstrukční unifikace hlavních řad HC15 a HC04. Trubkové raménko bylo osazeno krystalovou vložkou VK4302. Gramofon byl opět montován do celé škály kufrů, se zesilovačem mono: GE040, GZ040 i stereo: NZC040. Zesilovače nové konstrukce využívaly tuzemský integrovaný obvod MBA810DAS, do sériové výroby byly náhradou za končící gramofony HC42 zavedeny chassis HC43 s novou trubkovou přenoskou ve tvaru "S". V rámci vědecko-technické společnosti byla navázána spolupráce s NDR, jejím výsledkem byla dohoda s gestorem, firmou NEL v Lipsku, o vzájemných dodávkách vložek. Za magnetodynamické vložky pro VEB Phonotechnik Zittau byl dohodnut odběr keramických vložek (CS29).

V exportu do kapitalistických států byla největší pozornost zaměřena na zcela nový výrobek NAD5120. Postup přípravy byl kontrolován na aktivu v Litovli 25.8. za osobní účasti ministra Kubáta. Výroba měla začít ve 4. čtvrtletí, formy z Anglie se však opozdily, chyběly i některé dovozní komponenty (řemínky, vodiče, gumové talíře) a tak ověřovací serie 176 ks proběhla v listopadu. Po odsouhlasení odběratelem a vyřízení požadovaných změn byla sériová výroba zahájena v prosinci a do konce roku zhotoveno 1843 přístrojů. Gramofonový přístroj NAD5120 v plastikovém soklu byl prvním výrobkem Hi-Fi kategorie určeným pro sériovou výrobu. Charakteristickým a atraktivním prvkem byla plochá přenoska ve tvaru destičky podle návrhu Jiřího Jandy, která spolu s novým principem tlumení představovala světovou novinku. Označení NAD je názvem odběratelské firmy. NAD je anglická obchodní organizace sdružující sesterské společnosti v celém světě. Prodává výrobky pod vlastní značkou s typickým designem, podílí se na projekci a konstrukci, zaměstnává na smluvní bázi konstruktéry a designery, ale výrobu přenechává specializovaným podnikům. Firma je zaměřena na elektronické spotřební výrobky originální koncepce, nezabývá se zlepšováním běžné produkce, ale klade důraz na původnost novinek. V našem případě poprvé nabídla pod svou značkou výrobek socialistické země. Za gramofon NAD5120 Litovel na brněnském veletrhu 1982 získal zlatou medaili jako jediný podnik koncernu spotřební elektroniky.

Od roku 1983 roční plán výroby už překročil 300 miliónů Kčs, mírně stoupající trend se znovu projevil i v počtu vyráběných gramofonů. Třetinu z nich tvořily komerční přístroje řady HC04. Přes obecný přesun zájmu spotřebitelů na náročnější přístroje, zavedení nové typy levnějších gramofonů NZC040 podnítilo zvýšenou poptávku také v této kategorii v tuzemsku i v zahraničí. Kufřík GZ040 byl vystřídán inovovaným GZ041, u nějž bylo využito dovážené keramické vložky z NDR. Více než třetinu celkového objemu výroby představovala řada HC15 a její inovovaná varianta HC16 s příslušnými kufříkovými kombinacemi. Celou zbývající část pak tvořily přístroje s parametry třídy Hi-Fi. Byly to gramofony HC43, NC450 a MC400 , jejichž výroba končila. Předpokládaný prodej NAD510 se nakonec nesplnil a pro tuzemský trh byla urychleně připravena "domácí varianta NAD" pod označením NC470. Výroba řady HC16 byla rozšířena o NC160, u řady HC04 to byly stereofonní kufříky NZC041. Novinkou byl kufřík G710A s chassis HC43, vyvíjený v Tesle Bratislava pro minivěž řady 710.

V roce 1985 řešila nová keramická vložka VB4301 s konečnou platností potíže s kvalitou krystalových vložek. Keramické měniče z Tesly Hradec Králové nedosáhly požadované jakosti, bylo proto dovezeno 30 tisíc párů měničů od firmy CERAD Varšava. Krystalové vložky byly od pololetí u všech vyráběných přístrojů nahrazeny keramickými. K urychlení této významné kvalitativní změny byl podnik donucen přechodným zařazením chassis HC16 kvůli krystalovým vložkám do 3. stupně jakosti. Nejnáročnějším výrobkem podniku byl Hi-Fi gramofon MC600Q. Zejména šlo o přípravu pracovníků výroby na práci se složitou elektronikou vlastního přístroje a středového motorku M400 s regulací řízenou krystalem. Při ověřovací sérii 50 ks v prosinci se však projevila nespolehlivost funkce nasazování přenosky pomocí fotosnímače a závadu se do konce roku nepodařilo odstranit. Dalším náročným úkolem, v tomto případě úspěšně splněným, bylo konstrukční zpracování a zahájení výroby digitálních gramofonů MC900. V první etapě se jednalo o montáž 1000 kusů rozložených sad od fy. Philips a zvládnutí měřící techniky na dodaném zařízení.

V dalších etapách se předpokládalo postupné nahrazení dovozu vlastní výrobou mechanické části s použitím zahraničních komponentů (laserová snímací hlavice). Tento úkol byl řešen ve spolupráci s VRÚSE Bratislava. CD přehrávač MC900 byl zařazen do 1. stupně jakosti, bohužel však až po uskutečnění dodávky celé serie. Mezinárodní spolupráce měla stále větší rozsah. Mimo kooperace výroby CD přehrávačů s firmou Philips trvaly navázané vztahy s firmou NAD i když se rozsah dodávek značně snížil. Na základě požadavků další anglické firmy MECOM připravoval vývoj gramofon na hranici Hi-Fi kategorie: NC500. Perspektivní význam měla jednání se západoněmeckou firmou LENCO. Se sovětskou firmou Punama RET v Tallinu bylo jednáno o kooperaci vývoje a výroby CD přehrávačů v 8. pětiletce. Zájem o gramofony na trhu však již postupně klesal, pro naplnění výroby byla z Tesly Orava převzata montáž dálkového ovládání pro barevné televizory (předzesilovač a přijímač) v hodnotě 40 miliónů Kčs, z Tesly Holešovice, závod Prievidza, se převedla výroba elektronického příslušenství automobilů.

Klesla zejména výroba komerčních chassis HC04 a HC16 s krystalovou vložkou, nosnou typou se staly chassis střední třídy HC30 a HC43, kolem 17000 kusů se vyrábělo přístrojů NAD5120 (včetně NC470). Významným zákazníkem se stala západoněmecká firma Lenco, pro kterou bylo připraveno nové "disco chassis" HC48 s označením L75/200. Výrazně se zvýšila výroba Hi-Fi přístrojů NC450 a MC600Q, byť zde bylo stále nemálo potíží. Po celý rok nebyla plněna montáž zesilovačů AZS222 pro opožděné a nekvalitní subdodávky z JZD Mutějovice. Technický rozvoj Tesly Litovel dokončením prototypu přehrávače MC911 rozvíjel koncepci postupného osvojení výroby na bázi komponentů firmy Philips. Přehrávač MC911 už snižuje devizovou náročnost na polovinu. Spoluprace se závodem v Tallinu na výrobě CD přehravače MC925 se ukázala jako nereálná.

V rámci zahájení období přestavby národního hospodářství byl od 1. dubna 1989 ustaven státní podnik TESLA Litovel. Výroba nadále pokračovala podle plánu, zvýšil se objem výroby dálkových ovládání pro Teslu Orava V roce 1990 celkový počet gramofonů - 131470 kusů - oproti minulému roku mírně poklesl, ovšem hrubá výroba se stále v intencích plánovaného hospodářství zvýšila o cca 13 miliónů Kčs. Více než polovinu gramofonových přístrojů (58397 ks) představovaly gramofony střední třídy HC30, částečně dodávané v soklu (NC300) a se zesilovačem (NZC300). Na druhém místě pak HC03 (36015 ks) a stále oblíbené NAD5120 s tuzemskou variantou NC470 (17958 ks). Koncem roku byl připraven do sériové výroby nový gramofon NC510. Základními prvky jsou odpružený synchronní motorek, pohon plochým řemínkem, trubkové raménko s magnetodynamickou vložkou VM2103, fotoelektrické koncové vypínání a zvednutí raménka na konci nahrávky. CD přehrávačů v provedení MC911 bylo vyrobeno 3600. K tomu pak 26 tisíc reproskříní,15600 zesilovačů, za téměř 8,5 miliónů Kčs přenosek a vložek. Novými výrobky byly reproduktorové soustavy ARS9218 a ARS9228 pro firmu CATH (označ. AS90 a AS120). Jsou určeny pro kvalitní reprodukci v bytových podmínkách. V říjnu proběhla ověřovací serie zesilovače AZS226. Jedná se o nový výkonný stereofonní zesilovač signálu z mikrofonu, magnetofonu, gramofonu a tuneru.

Téměř zanikl prodej gramofonů do Maďarska, Bulharska a Rumunska, kam se v minulých letech dodávalo desítky tisíc přístrojů. Ze dne na den byla zrušena smlouva s NDR a Artii zůstalo na skladě neodebraných 30 tisíc vložek VM2103. Určité úspěchy byly dosaženy na západních trzích, rozsah dodávek do této oblasti však nebyl příliš významný. Gramofony NC500 (označované PRO-JECT1) byly dodávány do Rakouska, zájem projevila i švýcarská firma THORENS.

Tím historie p. Lubomíra Šika, ze které jsem vybral převážně jen technické údaje, končí. V dalších letech se Tesla Litovel stala součásti firmy ETA Hlinsko, pokračovala výroba gramofonů a zesilovačů, nově se zde montovaly vysavače a další výrobky ETA. Po roce 2000 Eta litovelskou továrnu uzavírá a jen díky nadšení místních zaměstnanců, kteří ji odkupují, nekončí definitivně tuzemská výroba gramofonů.