Úvod

Československá televise zahájila své pravidelné vysílaní 1. května 1953. Ale již v roce 1948, při příležitosti Mezinárodní výstavy rozhlasu (MEVRO) a pozdeji i Všesokolského sletu, byl předveden televizní řetězec, vyvinutý ve Vojenském technickém ústavu (VTÚ) v Tanvaldu a pracující v nynější normě 625 řádků. Přístroje byly postaveny z inkurantního materiálu, jenom obrazovky a snímací elektronky byly dílem poválečného čs. průmyslu. Nedostatek součástek a hlavně speciálních elektronek neumožňoval zahájit sériovou výrobu televizorů, teprve začátkem 50. let byly pro radarovou techniku vyvinuty nové miniaturní heptalové (tj. sedmikolíkové) elektronky, kterými byl osazen první čs. televizor Tesla 4001A.

Tento televizor byl velmi jednoduché konstrukce, s přímým zesílením v prvním kanále (49,7 MHz), přímou synchronizací, kulatou obrazovkou o průměru 25 cm. V roce 1954 byl doplněn o rozhlasový přijímač, jenž využíval společný nf zesilovač, tento přístroj byl označen 4002A. Tyto přijímače se vyráběly v Tesle Strašnice až do roku 1957. Po zahájení vysílaní bratislavského vysílače v roce 1956 se vyráběla modifikace pro 2. kanál, na kterém Bratislava vysílala.

Po zvládnutí výroby televizorů 4001A a 4002A televizní vývojová skupina při Tesle Strašnice vyvinula modernější přístroj, jehož konstrukce byla částečně omezena dostupnou součástkovou základnou, 4202A "Akvarel". Byl to již superhet s dvanáctikanálovým voličem, osazeny byly jen cívky pro pražský a bratislavský vysílač. Přístroj měl obdélníkovou obrazovku o úhlopříčce 36 cm, nové elektronky novalové a heptalové řady, zvuková část měla samostatnou regulaci basů a výšek. Obrazovou část bylo možno vypnout a přijímat jen zvukový doprovod. Vyvinutý televizor se nakonec nevyráběl ve Strašnicích, ale byl předán do Tesly Pardubice, kde se rozjížděla výroba televizorů. Po roce výroby jej Pardubičtí zmodernizovali na typ 4203A "Athos".

Tesla Strašnice roku 1956 představila moderní televizor 4102U "Mánes". Na rozdíl od předchozích televizorů byl konstruován bez síťového transformátoru, vychylovací cívky a VN transformátor měly jádro z feritu, což byla v té době technologická novinka. Osazen byl novými devítikolíkovými elektronkami pro seriové žhavení. Použitím sdružených elektronek jejich počet klesl na 15. Obrazovka byla obdélníková o úhlopříčce 36cm. Odvozený typ Aleš měl úhlopříčku 43 cm, představen byl i model Myslbek s úhlopříčkou 53 cm, k jeho výrobě ale nedošlo. Výroba Mánesů byla v roce 1958 převedena do nově vzniklé radiotechnické továrny Tesla Orava, jejíž pracovníci se mezitím zaučovali na výrobě radiopřijímačů Talisman 308U. Strašnice ještě roku 1960 uvedly na trh televizor Ametyst a jeho skříňovou kombinaci s radiopřijímačem Ametyst Sektor a poté byla vyroba televizorů definitivně převedena do Tesly Orava. Obnovena byla na krátkou dobu až roku 1985 výrobou přenosného televizoru Mánes Color.

Pardubická Tesla zahájila rok 1960 vskutku moderně. Při vývoji televizoru Lotos využila zcela nové výrobní postupy a technologie. Šasi přístroje bylo uloženo svisle, součástky byly pájeny do plošných spojů, obrazovka o úhlopříčce 53 cm měla vychylovací úhel 110 stupňů. Ovládání bylo na pravém boku, šest tlačítek umožňovalo zapínání sítě, zaostření obrazu, zdůraznění basů a výšek zvuku, šesté tlačítko bylo jako rezervní pro budoucí konvertor IV. a V. televizního pásma. Kromě toho se dodávalo kabelové dálkové ovládání s možností regulace jasu, kontrastu, hlasitosti a vypínáním napájení, což bylo řešeno tak, že po zmáčknutí tlačítka malý elektromagnet u síťového vypínače v televizoru nadzvedl západku, která držela vypínač zamáčklý, a ten vypnul. Odvozený model Kamelie měl menší obrazovku (43 cm). V roce 1965 ještě Pardubice uvedly na trh televizor Mimosa a Orchidea, vycházející konstrukčně z Lotosu, s novými elektronkami a poprvé u čs. televizorů s konektorem pro nahrávání zvuku na magnetofon a o rok později zde vyvinuli první čs. tranzistorový přenosný televizor Camping a Camping 28. Později se ještě v Pardubicích montoval TV Jasmín a Lilie, vyvinutý u nás, ale technologicky řešený v PLR.

Další československá televizní éra se odehrávala již jen v Tesle Orava. První zde vyvinuté přijímače Oravan a Kriváň vycházely s menšími úpravami z TVP Mánes, modernější Azurit, Korund a Jantár měly svůj základ ve strašnickém Ametystu. Roku 1963 přišly na trh přijímače Štandard, Pallas a Luneta s plošnými spoji a vlastní konstrukcí. V roce 1966 se ve zvukové části stolních přístrojů poprvé objevily tranzistory (4118U "Oliver"), model 4123U "Karolina" zahájil éru plynule laditelných kanálových voličů vyráběných v licenci německé firmy HOPT. Doposud se používaly mechanické dvanáctipolohové karuselové voliče. V roce 1969 přibyla možnost volby druhého programu ve IV. a V. pásmu, v roce 1972 počínaje modelem 4244U "Aramis" se počet elektronek snížil na šest a elektroniku televizorů ovládly tranzistory.

Rokem 1973 bylo zahájeno barevné vysíláni Československé televize. Jednání o volbě systému kódování barev (PAL nebo SECAM) vyvrcholilo v roce 1968, kdy bylo odbornými kruhy doporučeno zahájit vysílání v soustavě PAL a Výzkumným ústavem sdělovací techniky A. S. Popova vyvinut celotranzistorový stolní barevný přijímač. Po politických změnách a následné normalizaci po roce 1969 byl podle vzoru Sovětského svazu zaveden systém Secam IIIb, který vzhledem k principu kódování neumožňoval jednoduchý elektronický střih obrazu při videozáznamech (rušivé pruhy a ztráta barev v okamžiku střihu). Proto bylo povoleno vybavit televizní studia technikou v systému PAL a teprve na výstupu ze studia se překódovalo do SECAMu. Zastavení hospodářské spolupráce se Západem a nedostatek devizových prostředků neumožnil výrobu celotranzistorového televizoru, do kterého bylo potřeba dovézt zde nevyráběné typy tranzistorů. Zaběhnutý průmysl elektronek vyvinul nové typy (PL509, PY500, PL508) a na trhu se objevil přijímač Tesla Color 4401A hybridní konstrukce se sovětskou obrazovkou 59LK3C.

Protože mezitím skončila výroba elektronkových rozhlasových přijímačů, bylo rozhodnuto o postupném ukončení výroby přijímacích elektronek a úplném přechodu na polovodiče. Tesla Orava v roce 1973 zahájila vývoj plnětranzistorového stolního televizoru s novou, tzv. modulovou koncepcí, kdy bylo možno jednotlivé obvody přístroje vyjímat bez použití nástroje a nahrazovat jinými, čímž by se značně zrychlil servis. První představitel této řady, televizor 4260A "Dukla", vyráběný od roku 1974, měl ještě v obvodu vysokého napětí tři elektronky, protože se nepodařilo dovézt tranzistory typu BU208 z Jugoslávie a výrobce v NDR dosud nezahájil výrobu ekvivalentních SU160 a SU161. Podle očitých svědků došlo k paradoxní situaci, protože u nás již končící výroba elektronek nestačila dodávat typy PL504 a PY88 pro výrobu Dukly, byly náhradně dovezeny elektronky z Polska. Jejich kvalita byla prý natolik špatná, že musela být dočasně obnovena výroba těchto typů v Tesle Vrchlabí.

Od roku 1978 se u nás vyráběly jen celotranzistorové černobíle televizory, od roku 1980 pak i barevné. Produkce stolních čb přístrojů skončila rokem 1987 přístrojem Neptun a Urán se spínaným zdrojem a příkonem pouhých 56W. Nadále pokračovala výroba přenosných televizorů Merkur. Roku 1981 zahájila v Tesle Rožnov pod Radhoštěm provoz linka na barevné obrazovky in-line v licenci fy Toshiba. Tehdy vyráběný BTV Color 110 měl ještě v části série obrazovku dovezenou, od modelu Color 110ST se již montovaly výhradně tuzemské obrazovky o úhlopříčce 67 a 56 cm.

Rok 1990 přinesl zásadní změny ve výrobě televizorů. Výroba obrazovek v Rožnově byla zrušena, na původním zařízení ještě nějakou dobu pár nadšenců ve firmě Reton kusově vyrábělo obrazovky do starších televizorů, případně repasovali opotřebované, dnes již nedostupné obrazovky. Výrobní závody Tesla Orava Nižná a Trstená se po rozdělení republiky rozdělily a přejmenovaly na OTF (Oravska televízna fabrika) a OVP a ještě nějakou dobu vyráběly CRT televizory, zatímco v bývalé Tesle Rožnov se pod značkou Tesla montovaly televizory z dovezených dílů. Tesla Strašnice se pokusila zahájit výrobu licenčních televizorů Goldstar, po krátké době byla ale továrna zlikvidována a dnes se objekt, nesmyslně nazvaný NAGANO CENTRUM, pronajímá jako kanceláře.

Podívejte se tedy alespoň na dokonalé přístroje n.p. Tesla z let minulých.